Ing. arch. MARTIN ŠVEC

Rekonstrukce památníku Tomáše Bati

Návrh vytvořený na mezinárodním workshopu ve Zlíně. Spolupráce: Dimitri Egonov a Veselina Filipova. Úprava dnešního domu umění poznamenaného necitlivými přístavbami a celková revitalizace přiléhajícího náměstí. Více se dozvíte v přiložené pdf prezentaci.

Účel budovyObcanská stavba
Datum uveřejnění2012-10-16
Doba provádění
Ročník5.
Vedoucí práceProf. ing. arch. Helena Zemánková, CSc.; Ao.Univ.Prof. Dr.Phil. Gerhard Stadler
Měřítko modelu

Autorská zpráva

O budově

Památník Tomáše Bati byl postaven v roce 1933 podle projektu Zlínského architekta F. L. Gahury - při příležitosti 1. výročí tragického úmrtí Tomáše Bati. Je vyvrcholením pohledové osy a nejvýznamnější stavbou na tzv. Gahurově prospektu - tedy náměstí T. G. Masaryka. Zajímavé je, že sám Tomáš Baťa by žádný památník nikdy nenechal postavit. Podle něj měla každá stavba sloužit buď průmyslu nebo společnosti. Investorem byl tedy jeho syn. Stavba je příkladem snad nejčistší podoby funkcionalismu, které lze vůbec dosáhnout. Pavilon s železobetonovým skeletem a celoproskleným obvodovým pláštěm obsahoval expozici věnovanou zásluhám Tomáše Bati na rozvoji města Zlína a Průmyslu. Expozici vévodilo letadlo Junkers zavěšené v převýšeném prostoru pavilonu. Tomáš Baťa právě zahynul při nehodě v tomto letadle. Ve své době se jednalo o architektonicky přelomovou stavbu. Jasnou myšlenku, čistotu návrhu a silné výrazové působení exteriéru a interiéru osobně ocenil Le Corbusier.
V 50. letech prošel památník výraznou rekonstrukcí a stal se z něj nynější Dům umění. První dvě podlaží byla upravena na koncertní sál filharmonie. Horní podlaží slouží jako výstavní síň. Úprava naprosto popírá původní koncept (po nástupu komunistů k moci upadlo vše Baťovské v nemilost). Přestavba působí velmi necitlivě. Přístavky jsou vůči původní hmotě naprosto disproporční, za skleněným obvodovým pláštěm jsou vidět nevzhledné ruby plných stěn nebo uskladněný materiál. Ačkoliv některé dobové detaily a výzdoba sálu se mohou zdát kvalitní, současný stav je téměř katastrofální.
V současnosti město Zlín plánuje budovu uvolnit. Filharmonie je přestěhována do nového kongresového centra, umělecké galerie budou vytvářeny v budovách bývalého výrobního závodu. Mezinárodní workshop, kterého jsem se zúčastnil, si klade za cíl najít pro památník nové využití a celkově revitalizovat veřejný prostor v jeho blízkosti.

Náš návrh

Mezinárodní autorský tým: Bc. Martin Švec (FA - VUT Brno), Dimitri Egonov (TU Wien, Rusko), Veselina Filipova (studijní pobyt na FA - VUT Brno, Bulharsko)

Náš návrh si hledí odkazu Tomáše Bati a mění tuto budovu na výstavní síň technického a uměleckého pokroku, která prezentuje to nejvýznamnější, co ve Zlíně vzniká. Zatímco po dlouhá léta to byly boty a jiné výrobky ze světoznámé továrny, dnes vedoucí úlohu v rozvoji a reprezentaci města hraje Univerzita Tomáše Bati. Místní lidé ji nazývají nynější největší továrnou ve městě. Budova prezentuje práci studentů fakulty multimediální komunikace a fakulty technologické. Fakulta multimediální komunikace se věnuje mnoha kreativním oborům - průmyslový design, oděvní design, film, reklamní prezentace, fotografie atd. Fakulta technologická zase zkoumá nynější možnosti nanotechnologií při výrobě materiálů s jedinečnými vlastnostmi. Ty lze využít pro stavbu interiérových struktur a sochařských děl, které mohou být oživeny světelnými efekty, projekcemi a zvukvým doprovodem. Budova je koncipována tak, aby se stala živým místem, kde se studenti prezentují nejširší veřejnosti. V suterénu vzniká kavárna přímo napojená na náměstí. Nejvyšší podlaží je členěno přemístitelnými boxy a slouží pro školní ateliérovou výuku, diskuze nebo kurzy pro veřejnost.

Návrh se velmi věnuje urbanistickému začlenění stavby. Význam zelené osy vedoucí k památníku je posílen. V zelené zóně je vytvořen systém náměstíček propojených cestami pro pěší a vodotečí. Nejvýše položené náměstíčko je nástupním prostorem do rozšířeného suterénu budovy, kde je umístěna kavárna. Je to zároveň jediný vstup do budovy. Původní vstup ze silnice byl zrušen. Velmi důležitý je zde vodní prvek. Tekoucí voda symbolizuje plynutí času a neustálý pokrok. Vodoteč začíná vodopádem uvnitř budovy přes všechna podlaží, v prostoru kavárny se rozšiřuje v mělké jezírko. Jako potok pak budovu opouští a teče po svahu dolů až téměř k Náměstí Práce, kde je vytvořeno jezírko. Zdrojem vody je retenční nádrž na dešťovou vodu. Voda je pomalu přečerpávána pomocí solárně poháněného čerpadla.

Vnějšek budovy je očištěn od všech přístavků. Kontrast betonu a skla je navíc posílen absencí dveří a novým prosklením střechy. Interiér je obohacen o nové prvky a průhledy. Je odstraněna část stropu mezi přízemím a suterénem. U schodiště vzniká zeď s vodopádem probíhajícím celé podlaží. Zcela nové jsou vnitřní fasádní otočné panely z poloprůsvitného skla. Jejich natáčením lze vytvářet zajímavý rytmus a světelnou hru při večerním vnitřním osvětlení. Panely se mohou také zaklapnout do sebe, čímž vytvoří vnitřní fasádní plášť z tepelně izolačního skla, což řeší zásadní problémy vnitřního klimatu: enormní přehřívání v létě a vysoké tepelné ztráty v zimě. V léte je vzduchová mezera větraná a proudící vzduch pomáhá ochlazovat vnitřní prostor. V zimě se mezera uzavře a drží se v ní teplý vzduch. Ve vnitřním prostoru jsou také zavěšeny průsvitné kapky z ultrapevných polymerních materiálů. Jejich organické tvary kontrastují s tvarově přísným ztvárněním budovy. Jsou reminiscencí na původní letadlo Junkers, jelikož se pocitově volně vznáší ve vzduchu. Obsahují zdroj světla. Největší z kapek je spadlá na zem, lze do ní vstoupit. Je to exkluzivní promítací komora. Nevstupuje do ní světlo ani zvuky zvenčí. Je to exkluzivní prostor pro audiovizuální zážitek, který mohou sledovat naráz nejvýše dva lidé. Promítat lze na celý vnitřní povrch kapky, zvuk diváky zcela obklopuje.

 ©2006-2015 Martin Švec | Napište mi