Martin Švec Blog

Mýtus č. 2 | účelovost

Prý, že architektura 2. poloviny 20. století byla jen účelová, bez jakékoliv estetické hodnoty.

Stavby 2. poloviny 20. století se stylově řadí mezi tzv. modernistické stavby. To znamená, že navazují na trend funkcionalismu, který byl započat už v meziválečných letech. Je snad jasné, že moderní funkcionalističtí architekti rovněž kladli značný důraz na krásu svých staveb. Jen tu krásu viděli úplně jinde než projektanti tradičních staveb. A dá se tomu říkat technická estetika.

V době pokročilého poválečného modernismu lze sledovat spíše nárůst estetiky, nikoliv její omezování. Nejstarší funkcionalisté byli velmi přísní. Na svých stavbách mnohdy nestrpěli cokoliv, co nemělo racionální význam. Krásu viděli v maximálně rozumovém konceptu, kde nebylo nic navíc. V pozdějších dobách se naopak architekti čím dál více obraceli k jisté lyričnosti. Začali tvořit i intuitivně, citově. Vzdali se dogmatu přísného racionalismu. A tak vznikly styly jako např. brutalismus (založený na dramatickém, leč harmonickém kontrastu stavby a jejího okolí), hi-tech (založený na zdůrazňování technické estetiky stavby, hledání krásy i v čistě technických detailech), postmoderna (založená na tvůrčím obratu k tradici). Většina staveb té doby se ale dá zařadit do pozdního modernismu, tj. rozvíjení osvědčené funkcionalistické tradice - to platí ve velké míře i pro paneláky.

Neměli bychom technické estetice učit už naše děti?

Zkuste se na tu stavbu pozorně zadívat, trochu se zasnít... A uvidíte, jak zdi a okna ožijí do krásy.
Jinak řečeno: Krásné auto se přece nesnaží vypadat jako panský kočár. Stejně tak krásný moderní dům se nesnaží vypadat jako stará chalupa.

 ©2006-2015 Martin Švec | Napište mi | Administrace