Mýtus č. 2 | účelovost

Rubrika: Architektura kosmického věku
Autor: Martin Švec
Datum zveřejnění: 2018-10-13

Stavby 2. poloviny 20. století se stylově řadí mezi tzv. modernistické stavby. To znamená, že navazují na trend funkcionalismu, který byl započat už v meziválečných letech. Je snad jasné, že moderní funkcionalističtí architekti rovněž kladli značný důraz na krásu svých staveb. Jen tu krásu viděli úplně jinde než projektanti tradičních staveb. A dá se tomu říkat technická estetika.

V době pokročilého poválečného modernismu lze sledovat spíše nárůst estetiky, nikoliv její omezování. Nejstarší funkcionalisté byli velmi přísní. Na svých stavbách mnohdy nestrpěli cokoliv, co nemělo racionální význam. Krásu viděli v maximálně rozumovém konceptu, kde nebylo nic navíc. V pozdějších dobách se naopak architekti čím dál více obraceli k jisté lyričnosti. Začali tvořit i intuitivně, citově. Vzdali se dogmatu přísného racionalismu. A tak vznikly styly jako např. brutalismus (založený na dramatickém, leč harmonickém kontrastu stavby a jejího okolí), hi-tech (založený na zdůrazňování technické estetiky stavby, hledání krásy i v čistě technických detailech), postmoderna (založená na tvůrčím obratu k tradici). Většina staveb té doby se ale dá zařadit do pozdního modernismu, tj. rozvíjení osvědčené funkcionalistické tradice - to platí ve velké míře i pro paneláky.

Neměli bychom technické estetice učit už naše děti?

Zkuste se na tu stavbu pozorně zadívat, trochu se zasnít... A uvidíte, jak zdi a okna ožijí do krásy.
Jinak řečeno: Krásné auto se přece nesnaží vypadat jako panský kočár. Stejně tak krásný moderní dům se nesnaží vypadat jako stará chalupa.