Mýtus č. 3 | laciné materiály
Prý, že architektura 2. poloviny 20. století se vyznačuje levnými a nehodnotnými materiály, které velmi rychle stárnou. Narozdíl od osvědčených tradičních materiálů, které údajně vydrží celá staletí.
Rubrika: Architektura kosmického věku
Autor: Martin Švec
Datum zveřejnění: 2018-10-13
Cokoliv, co se neudržuje, chátrá.
Že jsou modernistické stavby levné, je částečně pravda. Předpokladem rozšíření modernistické architektury bylo zprůmyslnění stavební výroby. A co se vyrábí ve velkém, na běžícím pásu, je vždy levnější než to, co se vytváří ručně přímo na stavbě. Lehký zavěšený obvodový plášť bude vždy levnější než štuková historizující výzdoba fasády. Montovaný skelet bude vždy levnější než celý pětipatrový dům skládaný cihla po cihle. Levné však nemusí nutně znamenat laciné. Že si nenecháváme šít šaty od krejčího, nýbrž si kupujeme konfekci, přece také neznamená degradaci lidstva. Je to přirozený důsledek vývoje společnosti, kdy lidem ulehčuje od práce technika. A právě víra v možnosti techniky, která podpoří člověka v jeho kreativitě, je hlavní podstatou modernistické architektury 20. století. V současné architektuře je to nezmiňovaná samozřejmost.
A že kámen přetrvá tisíciletí, zatímco Boletické panely jsou po třiceti letech na odpis? No jasně. Za prvé tu srovnáváme konstrukční materiál s výplňovým. Železobetonový skelet vydrží možná déle než ten kámen – pokud by jej tedy lidé nechali napospas přírodě. A za druhé, oproti dobám středověku a novověku žijeme v době, kdy se společenské požadavky na stavby vyvíjí nebývale rychle. Věci stárnou ani ne tak proto, že by stárly fyzicky, ale proto, že my je po jednom – dvou desetiletích považujeme za zastaralé. Chceme stále více. A to není špatně. Není to nic jiného než vývoj společnosti. Proto je přirozené, že výplňové a obkladové materiály je nutné čas od času obnovit, ne-li vyměnit. Na nás architektech je, aby tato obnova probíhala kulturně a nevedla k nahrazování ještě lacinějšími a rychleji se kazícími materiály.
Tak tedy nedělejme mezi domy rozdíly. Nepovažujme panelák nebo normalizační sámošku za něco méně než dům po prababičce. Rekonstruujme je tak, abychom jim hodnotu přidávali. A ne ubírali dalšími lacinými a rychle se kazícími materiály.